Na co si dát pozor při zateplení pěnou?

Dnes je rozšířeným způsobem zateplení podkroví a stropů nástřik tzv. měkkou pur pěnou. Tato zdánlivě jednoduchá technologie se rozšířila mezi řadu firem i malých živnostníků. Je skutečně tak jednoduchá?

Měkká pur pěna je ve skutečnosti tvrdá polyuretanová pěna, která je speciálně konstruována do podoby velmi lehké pěny s hustotou kolem 10 kg/m3. Toho je docíleno chemickým složením jedné ze složek, která při reakci otevře buněčnou strukturu a „napěňovací“ plyn vyjde ven. Napěňování této pěny je na bázi vody, kdy se část vody změní na CO2 a část na páru. Právě ta se ve fázi otvírání buněk dostane z pěny ven. Pěna se tak ze skupenství tekutého změní do skupenství pevného za několik sekund a svoji hustotu sníží 100×. Vzniká tedy velmi lehká pěna s otevřenou buněčnou strukturou, která má tepelně izolační parametry srovnatelné s pěnovým polystyrenem (EPS). Pěna obsahuje i tzv. retardér hoření díky čemu je samozhášivá.

V první řadě je to samotný materiál (2 komponenty), který se objevuje od široké řady dodavatelů, z různých zemí (od Německa, Polska až např. Turecka). Z hlediska ekonomiky pro izolační firmu je důležité mít co nejnižší spotřebu. Ta se samozřejmě odvíjí od dodržení (nebo nedodržení) stanovené tloušťky, ale i např. obsahem zmíněného retardéru hoření, který zvyšuje cenu materiálu a jeho hustotu (hmotnost výsledné pěny). Proto lze odhadovat, že velmi levné pěny nebo aplikace mohou býti prováděny pěnou bez retadéru hoření. Co se týče dodržení tloušťky, platí v tomto případě ČSN EN, kde jsou jasně stanoveny metodiky měření a tolerance tloušťky.

Ve druhé řadě jsou rizika v samotném zpracování – nástřiku. Základem je kvalitní technologické zařízení, které kontinuálně komponenty velmi přesně ohřívá, dávkuje a ve vysokém tlaku směšuje. Je řada levných zařízení, které jsou v těchto bodech rizikové. Dochází potom k nekvalitnímu zpracování pěny, což se projevuje smrštěním, zápachem nebo odtažením od podkladu. Opět zde platí, že nízká cena aplikace může být způsobena nízkou investicí do levného technologického zařízení.

Za třetí – je to odbornost a zkušenost aplikačního personálu. Základem je absolutní zkušenost s nastavením a provozem technologického zařízení včetně pistole ve vztahu k parametrům materiálu, resp. komponentům polyol a izokyanát. Dále je nutné velmi dobře a rovnoměrně provádět vlastní nástřik, dodržovat časový průběh a kontrolovat průběžně funkci technologie (poměr, teploty) včetně měření tlouštěk izolační vrstvy.

A za čtvrté – je to vlastní návrh řešení izolace. Nastříkat pěnu bez posouzení skladby izolované plochy, chování tepelné izolace ve vztahu k rosnému bodu, větrané mezery a dalších aspektů může být v některých případech rizikové. Před cca 10 let, kdy se tato technologie u nás objevila, se šířila i řada lží a nesmyslů od firem, které chtěly za každou cenu prodat. Např. že pěna „dýchá“ a není potřeba parotěsné zábrany. Typická fabulace – pěna skutečně propouští vodní páry, má velmi nízký difúzní odpor. Ovšem, právě proto, je v převážně řadě případů nutné na spodní straně izolace zajistit parotěsnou zábranu, aby v případě rozdílů teplot nedošlo ke kondenzaci vodních par v izolaci. Pěna má otevřené buňky a samozřejmě obsahuje vzduch, který vždy obsahuje i určitou vlhkost. Ta potom může v bodě 0°C (rosný bod) kondenzovat na vodu a izolace přestává plnit svoji funkci. To neplatí jen o pěně, ale též o řadě běžných izolačních materiálů (Rockwool, EPS, atd.).

Nepravdy se objevily i o tepelně izolačních parametrech – o tom, že jsou některé měkké pěny lepší než PUR (myšleno tvrdá pěna s uzavřenou buněčnou strukturou, λ=0,023 W/m.K). Ve skutečnosti jsou pouze o něco málo lepší než pěnový polystyren EPS nebo minerální vlny. Přesto jsou parametry pěn λ= 0,035 až 0,038 W/m.K velmi dobré.

Je to především v souvislosti izolační vrstvy, beze spár a dokonalém – skutečně velmi dokonalém – vyplnění všech dutin. Zde u běžných postupů může docházet k tzn. infiltraci studeného vzduchu. Dále izolační vrstva nemá spáry ani v celkovém průřezu, jako např. desky polystyrenu kladené přes sebe.

V každém případě – jsou-li dodržena všechna pravidla, je nástřik pěny z hlediska izolačního bezkonkurenční. Dokonalé utěsnění, vlastnost samokotvení (pěna se zareaguje do každého podkladu), zvuková izolace, nízká hmotnost vrstvy, dlouhá životnost (např. neexistuje sublimace) a rychlé provedení je soubor výhod, které nabízejí kvalitní moderní technické řešení problematiky izolací.

---